11.2.2008Že nevíte, co je to za datum? Vězte, že váže se k němu první kapitola téhle povídky, její první řádky na mém starém dobrém blogu.
Je to...
neuvěřitelné. Samozřejmě, při tempu jedné kapitoly za měsíc
(v těch lepších časech, taky tu byla osmiměsíční pauza) se není čemu divit.
Je
neuvěřitelné, že jsem to skutečně dopsala.
Je
neuvěřitelné, jak se v průběhu psaní celý příběh změnil.
Je
neuvěřitelné, jak dlouho mě ta povídka provázela - a
(což je dost poznat) měnila se
zároveň se mnou. Myslím, že nelze dost dobře vysvětlit, co všechno pro mne ta vlastně ani ne tak dlouhá povídka znamená. Pravda ovšem je, že při pročítání nejstarších kapitol jsem si překvapeně uvědomila, že většinu jejich příběhu mám pouze v hlavě, tohle je jen jeho zlomek.
A především je neuvěřitelné, že tohle je konec - protože ať už jsem na ni zapomínala, nadávala na ni, kašlala na ni, ničila ji odbytými odstavci, přesto mi tahle kapitolovka stejně jako její postavy bude
zatraceně chybět.
Carmen