
Zase jednou něco veselého, jako obvykle, že? *extrakt z ironie jedovatě zelené barvy*
Dobře, není to ani trochu veselé. Je to songfic, slash, a i když tam není žádné jméno, asi nemusím říkat, o kom to je... má být.
Mimochodem je to moje oblíbená Last train home (kdo by to byl uhodl, když je to i v titulku?), už tu kdysi kdesi byla. Mohla bych to sem dát v lepší kvalitě, ale zjišťuju, že tahle verze je tak nějak lepší. A z jistých důvodů jsem vynechala několik řádků textu, které se tam jaksi nehodily. Jaksi více.
Já dnes optimismem a spisovatelským uměním jen hýřím... *ironie je má věrná kamarádka*
Songfic. (Nikoli snad ta, o které mluvím asi od Vánoc. Tu jsem pořád nějak nenapsala.)
Ff a slash k tomu. Když napíšu, že S/R, nejspíš padnete v údivu k zemi, že? :D
Ta písnička se jmenuje Iris a je od The Goo goo girls. Nehodí se k tomu. A ten název je opravdu provizorní, protože jsem na nic nebyla schopná přijít. Méně se k tomu hodící bych asi našla jen těžko...
Toť asi vše, co jsem chtěla říct. Jo, ještě tohle: Nečtěte to, nebo si zkazíte náladu. Dixi.
***
Mood: feeling a bit moody
