Tak. Poslední. Sice jsem si nepřestala myslet, že to je blbost, ale nějak mi to taní si na Tichošlápka bude chybět. Což možná bude mít za následek něco, co jsem sdělila jen Fleur, tak se nechte překvapit :D
Mimochodem, víte, já mám strašně ráda komentáře. Třeba takhle komentující celou tu povídku. Třeba takhle i otevřeně kritické... ;) (Zas to s tou kritikou nepřehánějte, nebo se naštvu :D)
~~~~~~~

20.12.

Plesové šílenství stoupá. Ještě jednou kvákne Ethel nebo Miranda něco o ,,tanci“, ,,šatech“ nebo ,,plese“ a začnu řvát!

18. 12.

,,Ty si tam klidně svítíš, ale co já?!“

14.12. 23:59

Vrátil jsem se a chtěl se Removi omluvit – jenže tu není. Jeho postel je prázdná. Sakra. Kde jenom může - ne, já to možná ani nechci vědět.

13.12.

ARGH.

OK. Klid. Klid. Klid.

JAK MÁM BÝT V KLIDU?!!!

01:07 (no jo, už je vlastně neděle)
Moony dneska spí na ošetřovně.
Asi v půl dvanácté jsem to nevydržel a proplížil se za ním. (Ještě že má James ten plášť.)

9.12.  co já vím, kolik je, nějak ráno, ještě je tma

Eh… Buď je po mně a tohle je peklo, nebo jsem naživu, a v tom případě je tohle ta nejhorší kocovina, jakou jsem mě tu čest zažít. Píšu skoro poslepu. Potřebuju vstát a napít se, ale nějak mám problém se zvednout. Žaludek silně protestuje.

6.12. (po)
15:24
Stíhačka se hihňá ve společenské místnosti.
Sedí Moonymu na klíně.
Můj život stojí za starou bačkoru.
Ani za tu ne.
Co by se muselo stát, aby to bylo ještě horší?
Vyjma pádu meteoritu mně přímo na hlavu mě nic nenapadá.

Stále ještě to proklatý datum    2.12.       23:56
Ne. Ne. Ne.
NE!
Musel jsem se zbláznit.
To není možný.

Ehm. (Všímáte si, jak často tímhle slovem poslední dobou začínáám články?) Je to extrémně divné (i na mě), víceméně o ničem, divný styl a... prostě divné. Jinak řečeno, máte-li špetku zdravého rozumu, číst to nebudete ani náhodou.
Omlouvám se všem, kteří by to četli. Říkám, že je to divné.